V minulosti jsem zaváděl informační systémy v Německu, Polsku a Maďarsku. Řešili jsme výzvy spojené se zavedením nových postupů apod. a já měl tu možnost, právě v Německu, poznat jednoho člověka.
Při zavádění systému ho zaujal způsob mé práce. Vyprávěl jsem mu jak jsem hrdý na to, že mám firmu, jak dělám co mohu, jak dělám až 12hodin denně … lépe či více to přece už ani nejde.
Bylo to právě v době, kdy jsem skoro 5 let neměl žádnou dovolenou a vůbec mi to nepřišlo divné či nedej Bože špatné. Naopak! Tak to přece má být. Tak funguje správný podnikatel. A rodina ? Vždyť ta musí být spokojená, je zajištěná a věnuji se jí jak jen to je možné. Jak asi, když dělám až 12 hodin denně...? A jak se věnuji sám sobě? Ale to mě ještě v té době nedocházelo.
A tak plynul rozhovor dál až do chvíle, kdy se mě tento člověk zeptal „A k čemu tu firmu vlastně máš..?“ Cože ?! … vůbec jsem nechápal ten dotaz…vždyť o tom teď tak dlouho mluvím. Mám firmu, abych mohl dělat, abych měl peníze, abych abych..
Hmm.. říká, já mám firmu proto, abych do ní "nemusel chodit". Buch..to byl pro mne naprostý šok. Úplně nový pohled na věc, na podnikání na život a hlavně sám na sebe.
Rozhovor nabral zcela nový směr, začal jsem vyzvídat jak dokázal dojít až tam, že do „firmy nechodí“, respektive že dokáže zajistit její prosperitu aniž by v ní byl „12 hodin“. Díky jeho ochotě jsem se dozvěděl tolik věcí přičemž některé z nich museli čekat ještě dlouhou dobu, aby je pochopil nejen můj rozum, ale i srdce.
To hlavní, co jsem si tehdy z rozhovoru odnesl, a čeho se držím celý život je, že ten kdo kmitá od nevidím do nevidím, má spoustu práce a neví kam dřív skočit a navíc si na tom ještě zakládá, je s tím spokojený je spíše otrok než podnikatel.
Jde o to, mít život v rovnováze.
Nemáme svoje firmy proto, abychom se v nich udřeli, máme je proto, aby nám a lidem kolem nás dělali radost. Abychom „do nich nemuseli chodit“ a přitom nám stále vydělávali dostatek prostředků.